Ach, kdeže jsou ty slavné časy smrti a slávy, kdy koráb s názvem RUNNING WILD brázdil pod vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty moře a oceány a šířil svými kanóny respekt. Čas se zastavit nedá a poté, co kapitán onoho škuneru Rolf Kasparek alias Rock ´n´ Rolf vyházel přes palubu většinu svých skladatelsky schopných kolegů, trouchnivěl trup této lodi víc a víc. Ztrácel na rychlosti, plachty se proděravěly, vody v podpalubí po kolena a ke všemu se zaseklo kormidlo, a proto plul již jen ve stále stejném kurzu.

Po posledním studiovém albu „Rogues En Vogue“ se z posledních sil doploužil do hamburského přístavu a zdálo se, že kapitán pověsí šavle, bambitku a třírohý klobouk na hřebík a bude se těšit z naloupeného zlata. O kapitánu Kasparkovi a jeho lodi bylo slyšet již jen z legend o jeho slavných činech („The Final Jolly Roger“). Koncem roku 2011 se však začalo v přístavních krčmách šeptat o tom, že kapitán Kasparek bude zřejmě verbovat posádku (zlaťáčky se zřejmě rozkutálely) a kdysi obávaná pirátská loď zvedne kotvy a znovu vypluje. A tak se také skutečně stalo – tentokráte pod vlajkou „Shadowmaker“.

První šlapavý song „Piece Of The Action“ na úvod překvapí velmi klidným úvodem a netypicky jemným zpěvem, který se však po dvou slokách stane minulostí a máme tu Rock ´n´ Rolfa, jak ho známe. Přestože první song nepřináší nic převratného, patří na albu k těm lepším. Člověk při jeho tónech může zavzpomínat na alba, jež dávno pokryl prach, kde vždy Rolf bravurně nastoupil vynikajícím intrem. Tyto časy jsou však již od dob „Victory“ v nenávratnu. Škoda! A když nebylo povedené intro, Rolf si téměř vždy na úvod připravil píseň, která patřila na albu k těm lepším.

Tak je tomu i na „Shadowmaker“, bohužel laťka spadla někam, kde ji s úsměvem přeskakují trpaslíci a skřítci. Následující „Riding On The Tide“ ještě jakžtakž sedí – typičtí RUNNING WILD (typický Rolf). Zde nemám výhrad, nicméně na potlesk to není. Ve stále stejném tempu přichází ke slovu „I Am Who I Am“, jejíž úvod mi evokuje „Black Soul“ z „Masquerade“. Nemastná neslaná píseň, u jejíhož (bohužel) odpudivého refrénu si za Rolfem představuji u mikrofonu tři doprovodné zpěvačky vrtící se v bocích a luskající prsty. Sólo – runningwildovský průměr. „Black Shadow“ nasadí opět střední tempo, nelze nepoznat, kdo je interpretem. Kupodivu mi ale padla do ucha pro svou melancholickou pěveckou linku – bohužel se nejedná o natolik vydařený motiv, který by zasluhoval přes 5 minut hrací délky.

Pak ovšem přichází první skutečný průser v podobě „Locomotive“, která v mých uších představuje tu stránku tvorby RUNNING WILD, kterou jsem neměl, nemám a nebudu mít rád a jíž jsem vždy přeskakoval. Dokonce i na starých MC jsem se obtěžoval s přetáčením. Jestli se ptáte na tempo a riffy, odpověď je stále STEJNÁ. Naději v posluchači může na chvíli vykřesat „Me & The Boys“ se sympatickým melodickým začátkem. Je jasné, že zde bylo zaseto tak, aby úroda vzešla na koncertech. Hudební složku bych bral, ale text refrénu je zosobněním EGA páně Kasparkova („já a chlapci milujeme hluk, já a chlapci šílíme, já a chlapci děláme hluk, protože rock´n´roll je naše volba“). Ptám se, jací chlapci? Já žádné v bookletu kromě Petera Jordana nevidím! Divím se, že poslední řádek refrénu v originále nezní „…cause Rock ´n´ Rolf is our choice.“ Pokus o současnou „Prisoner Of Our Time“ tedy nevyšel. Alespoň u mne ne.

U titulní skladby opět nezbývá než pokrčit rameny a s povzdechem ji přetrpět, pouze sólo lze považovat za povedené. Za asi nejlepší moment lze na albu považovat pirátskou „Sailing Fire“. V kontextu uplynulých skladeb se jedná o čerstvou brízu, kde se alespoň na okamžik napnou plachty a bárka RUNNING WILD (bohužel už se nejedná o někdejší mocný koráb, ani o škuner) poskočí na vlnách. Jednoduchý, veselý motiv s akorátní minutáží. Kdyby byly ostatní písně na této vlně, pískal bych si, a to nikoli proto, abych přivolal vítr.

V případě „Into The Black“ jsem však z výšin optimismu opět dopadl hubou naplocho do oceánu své naivity. Opět to nejhorší z RUNNING WILD – stále STEJNÉ střední tempo, vousaté riffy i zpěv. Nápad a melodie? K smíchu! Nic takového! Skoro na každém albu RUNNING WILD najdete minimálně jednu takovou! Na aktuální desce však Rolf vsadil na tuto kartu … a prohrál. S nadějemi jsem se upnul k závěrečné upírské písni „Dracula“. Dlouhé epické songy Rolf přeci uměl a já se na ně vždy těšil (vzpomeňte na „Treasure Island“, „Genesis“, „War And Peace“ aj.). Další zklamání! V rámci „Shadowmaker“ patří k těm nejlepším písním, v kontextu svých epických předchůdkyň se však nejedná o dravého upíra, ale o vetchého staříka, kterému nepomůže ani noc strávená v krevní bance.

Jak hodnotit album skupiny či spíše již jen projekt autora, pro jehož tvorbu měl člověk slabost a kterému je ochoten leccos odpustit a dokonce by mu pořád držel palce? Neočekával jsem žádnou hitparádu, ale přeci jenom se mělo jednat o comeback, u nějž by se dalo čekat, že si s ním dá autor (výlučně Rock ´n´ Rolf) práci. Podle toho, jak se nechal slyšet a jak je bohužel z alba na první i další poslechy zřejmé, skládání mu šlo velmi rychle a jedině „Dracula“ mu dal trochu více zabrat. Veškerá má očekávání šla k čertu. Otřesnější album pod jmenovkou RUNNING WILD už snad ani natočit nešlo! Na rozdíl od širší metalové veřejnosti jsem si i na minulých albech vždy našel tak 3 písně, které mě opravdu bavily. Takový bonus „Libertalia“ z alba „Rogues En Vogue“ by na současném albu působil jako výtrysk geniality. Albem „Shadowmaker“ mě Rolf skutečně pořádně zklamal, a to nejen jako autor hudby, ale i textů.